14806View
9m 30sLenght

How I survived the lightning below the top of Mont Blanc or at death's door. Co vás může potkat ve velehorách i když budete technicky i fyzicky připraveni?Při vojenském výcviku mne naučili,že rozmarům přírody se nedá zabránit,ale dá se jim čelit. Masív Mont Blancu patří ke skvostům horolezců a vysokohorských turistů s určitými zkušenostmi. Nadešel očekávaný den,13.srpen 2000 a vyrazil jsem splnit svůj sen vystoupit na nejvyšší vrchol Evropy.Po dosažení Tete Rousse lezu několik hodin dál a vyhýbám se občas padajícímu kamení. Minul jsem několik vydatně zkrvavených míst.Dosáhl jsem Aig. du Gouter a ve vytesaném záhrabu ledovce v 3820 m.n.m. se chystám přenocovat ve spacáku.Během několika málo minut se nečekaně zatáhla obloha,zesílil vítr a začali pršet centimetrové ledové kroupy.Blížila se bouře.Uvědomil jsem si,že už nestojím na skále,ale na ledovci,který je z fyzikálního hlediska nevodivý,což zvyšuje pravděpodobnost přežití.Najednou mne oslepil obrovský záblesk a zalehlo mi v uších po strašné ráně (bezprostřední okamžiky zásahu blesku nemohly být natočeny,protože kamera byla odpojena od zdroje z důvodu bezpečnosti) .Něco mne vyhodilo do vzduchu a když jsem dopadl na záda, necítil jsem pravou nohu od kolene dolů.Naštěstí mi jí blesk neurval,ale pouze ochromil.Větší pecku jsem ještě v životě nedostal.Plazil jsem se v bouřce pod vrchol,abych se vyhnul dalším zásahům blesků.Peklo netrvalo déle než 20 minut...Helikoptéra odvezla dva cizince,kteří leželi 8 metrů ode mne,neboť bleskem vymrštěný cepín a mačky jim potrhaly břišní dutinu...do večera jsem měl nohu v pořádku a 14.8.2000 po 2 hodině ranní se strojím a vyrážím na dlouhou cestu k vrcholu...