Author: Daily Adventures- Ondřej Kavalír
145View
2m 47sLenght

Aklimatizace probíhá, stejně jako minulý rok ve Švýcarsku v údolí Saastal. Aklimatizujeme se na dvou vrcholech LAGGINHORN 4 010 m.n.m a NADELHORN 4 327 m.n.m. Odjíždíme do Chamonix. Auto necháváme na parkovišti a odjíždíme tramvají-du Mont Blanc, na horní stanici. Dále pokračujeme pěšky. Batohy jsou strašně těžké, čeká nás 800m převýšení do postupového tábora Tete Rouse 3167 m.n.m. Zde plánujeme strávit noc ve stanu a okolo půlnoci vyrazit k vrcholu. Když přicházíme do tábora, nestačíme se divit. Je plný Čechů a Slováků. Stavíme stan a užíváme slunečné odpoledne. Nakonec se ještě dávám do řeči s šerpou z Káthmándú, který tu pracuje jako údržbář. Byl pětkrát na Everestu! Domlouváme se, že příští rok ho navštívím. Je na čase zalézt do spacáku. Máme 4 hodiny do budíčku. Těsně před půlnocí, padá velká kamenná lavina, hučí na všechny strany. Nemám dobrý pocit, jelikož padá známým Grand Kuloárem, přes který máme jít-traverzovat. Na motivaci to zrovna nepřidává. No nic, zvedám se a vylézám do jasné noci. Vaříme čaj, bereme batohy a vyrážíme. Za svitu čelovek překonáváme sněhové pole. Kolem se již množí množství světel, které pomalu taky vyráží vzhůru. Se strachem přebíhám úsek kuloáru. Díky bohu, nic nespadlo. Před námi se tyčí 600 metrový skalní výšvih, který končí chatou Gouter. Po dvou hodinách jsme u ní, tam se za nás řadí několik skupin horolezců a klientů s guidama. Jak na Václaváku. Po sněhovém poli stoupáme dlouhým svahem k vrcholu. Nekonečná cesta. Pod prvním sedlem se odvazujeme z lana a opouštíme Davida a Evu, jsou o něco pomalejší a my chceme s Radimem být na vrcholu za svítání. Jdeme solo. Postupujeme velmi rychle, předbíháme většinu skupin. Se stoupající nadmořskou výškou, bohužel rychlost klesá. Začíná se mi hůř dýchat. Před závěrečným hřebenem, už postupuji stylem, 5 kroků vydýchat a znovu. Radim jde jako stroj. S východem slunce stojíme na vrcholu. Nádherný ‚kejče‘- jak by řekl Míra Šmídu. V dáli nad obzorem vidím dokonce i odraz vrcholu. Krásná pyramida. Jsem šťastný, splnil jsem si dlouholetý sen. Užíváme vrcholových rozhledů, fotíme vrcholovky a jdeme dolů. Čeká nás únavný sestup. Skoro 2500 výškových metrů. Přibližně hodinu pod vrcholem potkáváme Evu s Davidem. Bojují statečně. Sestup odnáší hlavně kolena. Po týdnu v horách jsou dost unavený. Díky našemu skvělému času, stíháme kuloár ještě bez paprsků slunce. Přebíháme a míříme do tábora, kde čekáme na zbytek týmu. Přicházejí po 2 hodinách motajíce se po ledovém poli. Po odpočinku se rozhodujeme pro sestup až na parkoviště, z důvodu blížících se bouřek. Vše dobře dopadlo, skvělé podmínky a my spokojeně uléháme ve Francii na louce u lesa. S pohledem na hvězdy usínám a nechávám si zdát o další expedici. Třeba Elbrus…